VOGHERA 2007
Nejet do Voghery tento rok, když jsem na Cowboy Ranči takřka každoročním hostem jako rozhodčí pro plemeno APBT - to mi nedalo. A tak vyrážím se svým synem Markem, s kolegou Petrem, jeho ženou Katkou a jejich ročním drobečkem MERCINKOU na více jako tisíckilometrovou pouť až za Miláno v Itálii.
Pátek 16.11.2007
Je zabaleno, dokumenty po kapsách, autíčko zaskládané a můžeme jet pro kamarády.
Hned na začátku, díky mé chytrosti a pohotovému rozhodnutí jet zkratkou, kloužeme od jednoho nabouraného
autíčka v příkopu k druhému a pozorujeme klouzající se řidiče, batolící se na vozovce
jako nemohoucí mimina a hrozící Správě komunikací smrtí či jiným ortelem. Náš Range Rover
tím vším pomalu proplouvá vpřed jako koráb přístavem, ale čím dál tím víc strácím chuť na cestu.
Radiové zprávy z Rakouska hrozí zastavením provozu na dálnici mezi Klagenfurtem a Italskými hranicemi,
o situaci ve Wídni nemluvě!
Nevzdali jsme to, dorazili do Brna, naložili zbytek této
kosmické posádky a hurá na Mikulov. Tam poslední čepování u Shellky, to jsme si dali a
projíždíme v nervech z cesty hranice. Mezitím však Rakouští silničáři používající pravděpodobně
prsten princezny Arabely odklízí naprosto veškerý sníh z cest včetně nabouraných vozidel a
tak by cesta probíhala vcelku v klidu nebýt neustálého padání otáček motoru našeho Roveru,
díky špatné naftě. Že takhle pojedeme celou cestu tam i zpět jsme netušili a
že zůstaneme v tunelu na cestě zpět nás ani ve snu nenapadlo! Pár zastávek na
venčení všech pasažérů v Rakousku a už jsme v Itálii. Naše nadšení trošku upadá v zapomnění při
každém průjezdu mýtných bran na dálnici a mizejícími eurky s našich peněženek. Před půlnocí koukáme,
že do Benátek je to jenom kousek a tak bez velkého přemýšlení odbočujeme u
cedule Venezia 25km! Snad jedna z nejhezčích procházek po Benátkách,
kterou jsem i přes zimu a vítr kdy absolvoval. Byla totiž první v noci a neopakovatelná.
Do tří hodin ráno jsme se procházeli uličkami Benátských kanálů, obdivovali Dóžecí palác,
Náměstí Svatého Marka, na kterém proháněla Merci všechny neposedné holoubky a nad ránem vyrazili
chudší o nemalý parkovný bakšiš, ale bohatší o krásné zážitky, směrem na Miláno a Turín.
Sobota 17.11.2007
Krátký spánek na odpočívadlech AVTOGRILU, snídaně s Italskou kávou a brzo hledáme exit na Vogheru.
To už mi vyhrává mobil a volá první z našich Italských kamarádů kde že to už vlastně jsme?
Děkujeme za rezervovaný hotel a slibujeme brzké setkání, zbývá nám už totiž jen pár kilometrů!
Vogherou projíždím už skoro po slepu a odbočku s obrovským kovbojským kloboukem nešlo minout.
Přijíždíme den před oficiální výstavou American Dog Breeders Association Clubu la Italia,
kterou pořádá můj přítel a organizační mág Luigi Bezzi, kterého znají i mnozí naši vystavovatelé na
European Bulldog Show, jako jednoho z významných a graciézních posuzovatelů'
Parkoviště je ještě skoro prázdné, ale na první pohled je vidět, že organizace přípravy je v plném proudu. Jsme tu! Cowboy Ranch in Voghera a už se nemohu dočkat na setkání s mým dalším kamarádem Hankem Greenwoodem, který bude show posuzovat! Vím, že bude odpoledne seminář rozhodčích a posuzování exterieru , tedy správného plemenného typu APBT a proto spěcháme do hotelu, ubytovat se a rychle zpět na ranč!
Začátek semináře se blíží, ale odolat pořádnému steaku v místní restauraci se nedalo. Dojídáme opravdovou pochoutku a seminář může začít...
...SEMINÁŘ ROZHODČÍCH PRO POSUZOVÁNÍ KVALITY EXTERIERU A SPRÁVNÉHO PLEMENNÉHO TYPU AMERICKÉHO PIT BULL TERRIERA...
Seminář zahajuje Luigi Bezzi přivítáním Hanka Greenwooda v Itálii, zde ve Vogheře, kde je jako rozhodčí
již po druhé. Projekce je připravena a prezentaci z Hankova notebooku pomáhá ovládat jeho manželka.
Semináře se zůčastnili rozhodčí několika Italských klubů a associací, posuzujících plemeno APBT a
to dle standardu A.D.B.A. a samozřejmě další zájemci o posuzovatelskou odbornost z řad majitelů,
spíše však chovatelů tohoto plemene. Prezentace byla skvěle připravena a vzhledem k faktu, že byla celá
protkaná diskusí a odpověďmi Hanka Greenwooda na velké množství dotazů k prezentovaným oblastem kvality
exterieru a požadavků na plemennou příslušnost, odpovídající typ a charakteristické vlastnosti plemene APBT
a to i v kontrastu porovnání s jinými příbuznými plemeny jako je Americký Stafordshirský Terrier, ale i
Argentinská Doga a jiní molosoidní zástupci z říše odvážných psů, stála opravdu za to!
Pohled kvalifikovaného odborníka na plemenný standard před jeho posuzováním ve výstavním kruhu je vynikající příležitostí si získané informace i obrazně porovnat právě při posuzování a tomu jsem jako rozhodčí pro posuzování exterieru i povahy vybraných plemen psů velmi vděčen. Myslím, že bychom tímto nebo podobným seminářem či přednáškou jistě obohatili i námi pořádnou European Bulldog Show a budeme se tímto tématem jistě pro příští rok zabývat. Byl jsem rád, že si Hank vyšetřil nejenom čas na zodpovězení mých dotazů, ale i na kamarádský rozhovor a vzpomínku na naše poslední setkání před devíti lety! Seminář skončil, ale oběd byl tak dobrý, že si vyžádal večerní repete. Mimo jiné diskusní skupiny jsem se rád setkal s přáteli z Belgie, jejichž psi i “psice” se pravidelně umisťují na čelních místech na výstavách tohoto plemene a nebylo tomu jinak ani následující výstavní den!
Pak už cesta do hotelu, krátké posezení u skleničky něčeho dobrého s mým přítelem Guerrinem a pokus o spánek ve studeném pokoji s televizí. Aspoň jsme se dozvěděli jak hráli naši se Slováky a pak jsem usnul. První den se vydařil.
Neděle 18.11.2007
Ach to ranní vstávání... Snídaně byla super a už frčíme z lázeňského městečka zpět do Voghery na Cowboy Ranch. Zahájení Voghera ADBA confirmation show 2007 bylo naplánováno na 11.00 a tak se i skoro stalo. Velký a prostorný výstavní kruh, udusaný jezdecký povrch, vlajky USA i Itálie a v neposlední řadě krásné trofeje pro vítěze jednotlivých věkových kategorií dle ADBA a velké trofeje pro BEST OF SHOW, BEST THE OTHER OPPOSITE a BEST CONDITION se skvěle vyjímaly v čočkách objektivů všech fotoaparátů, včetně našeho!
President italského ADBA klubu Luigi Bezzi oficialně zahájil výstavu představením rozhodčího, delegovaného přímo ADBA pana HANKA GREENWOODA. Americá hymna zazněla studenou jezdeckou halou a všichni si mysleli, že bude zahájeno posuzování. Avšak Luigi Bezzi využil začátku výstavy k tomu, aby odměnil významné přátele, ale i spolupracovníky mezi které patřila například majitelka a redaktorka významného Italského magazinu Canina Pressa a presidentka další Italské kynologické associace, pořádající výstavy psů, jejichž jsem měl tu čest již několikrát posuzovat, kubánský zpěvák Milton a i moje maličkost. Výstava pak opravdu mohla začít.
V jednotlivých kategoriích bylo posuzováno průměrně 5 až 10 zvířat. V několika málo kategoriích byla konkurence vyšší A to přes deset jedinců. To byl případ i kategorie 12 – 18 měsíců feny, kde se výstavy zúčastnil jediný zástupce z české republiky a to fenka našich přátel. Merci se sice neumístila na bodovaných třech místech, ale pohybovala se v těsném závěsu v první třetině vystavovaných fen této kategorie. Velká škoda, že s námi nemohl jet další kamarád z Jumanji kennelu, protože jeho Iron Bear by tady zcela jistě bojoval o mety nejvyšší! Atmosfera kolem kruhu byla vynikající, škoda jen, že bylo málo návštěvníků této akce. Byli jsme sice v Itálii, ale ZIMA nám byla stejná jako u nás doma! A tak časté návštěvy průchodem z haly do westernového saloonu nás ohřívaly včetně správných nápojů pro správné chlapíky.
Stihli jsme omrknout i nabídky prodejců chvatelských potřeb pro naše psy a spousty knih, magazínů a DVD, bohužel jen v Italštině, což nám bránilo ve výběru. Nemohli jsme si nevšimnout nabídky jednoho z Italských kennelů a to komplexním výběrem zboží z firmy MAG z česka! Blahopřejeme!
Posuzování štěněcích kategorií proběhlo vcelku rychle a tak ještě před obědem jsme znali vítěze s titulem BEST PUPPY, který jako jediné štěně může nastoupit v závěrečné soutěži o zisk titulu BEST OF SHOW.
BEST PUPPY
DSK's SHIRCAN JR Pr. Baglivi Graziano
A hurá na oběd! Co jiného než rychlý hamburger, čaj a káva, nějaké to pivo, spousta hlučících diváků a vystavovatelů v saloonu a už se všichni hrnou na pokračování posuzování, teď už dospělých kategorií psů a fen plemene American Pit Bull Terrier! Hank se zhostil zcela profesionálně svého rozhodcovského postu a nic nenechal jen tak lehkému a rychlému oku. Posuzování dospělých jedinců trvalo již mnohem déle a v některých kategoriích bylo opravdu na co koukat. I mým přátelům z Working Dogs Teamu z Belgie se dařilo a tři z jejich psíků a fen získali ve svých kategoriích posty prvního, druhého i třetího místa.
Závěrečné defilé vítězů jednotlivých dospělých kategorií a štěněte s titulem BEST PUPPY je vždy přehlídkou těch exteriérově nejlepších psů a fen na každé výstavě a nebylo tomu tedy jinak ani dnes. V konečném souboji titánů ideálního plemenného typu amerického pit bull terriera nakonec s poctami nejvyššími skončila tato zvířata.
BEST OF SHOW
BEZZI's YAKI Pr. Varenna Cristian
BEST OPPOSITE SEX
BEZZI's BRIDGE Pr. Bussini Bruno
BEST CONDITION
BOLO Pr. Baglivi Graziano
Byl to pohled se dívat na radostné majitele i chovatele vítězných dvou psů a feny s tituly BEST OF SHOW, BEST CONDITION a BEST OPPOSITE SEX! Radostně se tvářila snad i ta zvířata!
Výstavní den uběhl jako dravá voda v řece a byl večer. Společná večere organizátorů a VIP osobností v rančerské restauraci byla skvělým závěrem celého dne, ale pro mne byl nejlepším závěrem celé výstavy a celého Italského víkendu privátní večer v domě mého přítele Luigiho, s jeho a Hankovou rodinou, kde jsme se podělili všichni o své zážitky jak z výstavy, tak i soukromí a našich životů s opravdovými gladiátory psího světa. Nad pravou Italskou pizzou, vínem a skvělými sýry bylo o čem si povídat! Jak moc se nám o půlnoci nechtělo nastartovat autíčko a vyrazit směrem na Miláno, Udine a přes Rakousko domů, ale práce je součástí našich životů a moc osobního volna nám nezanechává...
Myslím, že i pro mého syna Marka, Hankova syna Chrise a Luigiho dceru Priscillu bylo setkání v Evropě s miláčky svých otců skvělou zábavou a už jim nezbývá nic jiného než žhavit své mailové adresy!
Mé poděkování patří samozřejmě na prvním místě Luigi Bezzimu, jeho ženě Sandře a celé rodině. Za pozvání, vřelé přijetí a skvělou organizaci výstavy. Hanku Greenwoodovi za vynikající podívanou při jeho posuzování a paměť na naše bývalé setkání před mnoha lety. Jeho manželce za přátelské povídání se mnou i dětmi po celou dobu výstavy u výstavního kruhu. Mému příteli Guerrinovi, který se zhostil precizně své role tlumočníka a našel si čas i na přátelství, stejně jako další naši kamarádi z „Cosa Nostry“! A nesmím zapomenout na mého přítele Petra a jeho ženu Katku, kteří nepropadli smutku z nevítězství, ale propadli lásce ke psům, fandovství těm nejlepším, zábavě i ponaučení a pomoci všem ostatním kolem sebe.
Co si snad přát víc?
Jenom jedno ve mně pořád dřímá a nestravitelně leží. Proč se takhle i nadále se mnou nemůže radovat i má žena. Vím, že se na nás dívá z hůry nebes a raduje se z našich úspěchů a bdí nad námi, stejně jako když nám na zpáteční cestě zůstalo autíčko stát právě uprostřed tunelu pod horami a nikdo do nás nevrazil. Ale i toto přesvědčení je moc málo proti tomu všemu, co jsme s Kačenkou za tak krátký čas dokázali. Zde ve Vogheře jsme byli také spolu. Před pár lety jsem přiletěl z Londýna posuzovat výstavu jako dnes Hank. A moje Kačenka přiletěla za mnou z Čech, abychom se po tolika měsících odloučení viděli. Netušil jsem tehdy, jak málo společného času nám bylo dáno...ale děkuji aspoň za těch pár let, které opravdu díky ní, stály za to.
Pořád Tě lásko vidím, když se podívám na naši dceru...a tak za ní spěcháme domů.
Radek Kryštof
