European bulldog show 2008
EBS je pro nás každoročně jakýmsi pomyslným ukončením léta. Stejně tak byla už po několik let spjata s ATC Obora, který jen těžko bude nějaké místo překonávat.. Obora byla blízko Brna, na pěkném místě... Jistě by se našly nějaké nedostatky, ale myslím, že jich nebylo mnoho. Laťka byla nastavena poměrně vysoko. Letošní EBS v Dyjákovicích u Znojma tedy už předem byla v nelehké pozici, ale domnívám se, že v rámci možností se povedla.. Velkým plusem oproti Oboře byl pro nás výstavní kruh na travnaté ploše a - zejména při sobotním počasí byla k nezaplacení- krytá tribuna. Samozřejmě se našla i negativa, ale o těch se mi psát nechce. Ono totiž kritizovat bývá podstatně snadnější, než něco organizovat a po bitvě je každý generál…
My jsme si v roce 2005 zkusili na vlastní kůži vzít na svá bedra sportovní soutěže.. Díky sledu nešťastných náhod a zejména úmyslného házení klacků pod nohy, byl z tohoto našeho snažení pro nás hotový očistec.. A v dalším roce už jsem raději zůstala jen u vyznačení trati pro duatlon Iron dog.
EBS je každoročně především výstavou s doprovodnými sportovními soutěžemi. Zlý jazykové rádi kritizují fakt, že je sport zasouván na této akci do pozadí. Je potřeba si ale uvědomit, že na rozdíl od akcí jiných, je na EBS výstava v oba dny a pro sport už proto tolik prostoru logicky nezbývá.. Když Radek Kryštof celé dva dny moderuje výstavu, těžko by mohl ještě do noci být u weight pullingu… atd.atd. Řešením by možná bylo najmout větší realizační tým, ale otázkou stejně zůstává jak by vše fungovalo v praxi. Zejména jak by vycházelo vše časově- soutěžící by pobíhali mezi výstavou a sportovními soutěžemi… No nevim nevim..
Ale zpět k Dyjákovicím. Pro nás byla letošní EBS opět velmi úspěšná, náš Buddy získal v oba dny první místo v kategorii a v sobotu nám zadala paní P.A.Brisco dokonce titul BEST IN SHOW!!! Potkali jsme se s přáteli a známými… Takže za nás můžeme říci, že jsme byli spokojeni.
Posuzování paní P.A.Brisco se mě osobně líbilo i když samozřejmě vždy se najdou momenty v kterých já bych rozhodovala trošičku jinak, ale to je naprosto normální. Standard APBT zkrátka poskytuje určitý prostor pro osobní vkus rozhodčích a proto se drobné odchylky vždy najdou…
Co se týče sportu ten šel letos opět jaksi mimo mě, protože dílem nebyl čas, dílem energie... Samozřejmě moje, Buddymu rozhodně nechyběla. Nebyli jsme v Dyjákovicích ubytovaní a odjížděli jsme každý den domů za ostatními psy, takže jsme toho měli „plné kecky“ i bez sportu. A to mimo jiné též zásluhou naší 4 lété dcery, která si s temperamentem pitbullů nezadá a byla celé dva dny neustále v pohybu…
Na příštím ročníku EBS bychom rádi zase pomohli s tratí pro Iron dog ( jako v letech 2003 a 2006) na které já se vyžívám, protože dlouhé tratě lesem jsou „můj obor“. Nemohu se sice takto soutěže Iron Dog zúčastnit, ale to mi nikdy nějak moc nevadilo. Odjakživa se různým sportům se psy věnuji, ale o soutěže zase nějak extra nestojím.. Pro mě je výhrou psí- i moje vlastní- radost z pohybu…
Závěrem bych chtěla poděkovat nejen realizátorům EBS, ale též všem ostatním, kteří podobné akce pro APBT pořádají. Tyto jsou totiž nejen místem setkání přátel plemene APBT , ale také výbornou příležitostí jak prezentovat naše psy veřejnosti v jiném světle, než v jakém je předvádějí senzacechtivá media… A bohužel často též politici, kteří se patrně chtějí především zviditelnit.
Lenka Svobodová
Dynamic & Dynamic Life
