EBS 2009 - Víkend, který započal jako mnoho dalších před ním a skončil zcela výjimečně...

Celý svůj život můžete bloudit po Zemi a hledat smysl života, přátele, lásku, naději....celý svůj život můžete strávit hledáním sebe sama a přesto nenaleznete to, co hledáte, neboť zřejmě ani nevíte, co máte hledat...

Avšak stačí malý okamžik v životě člověka a něco, čeho byste si v chvatu života nestačili všimnout, změní váš život, vaše hodnoty, váš cíl...

Je páteční odpoledne a v chvatu balíme věci, které si myslíme, že budeme potřebovat. Na nás vlastně ani nezáleží. Hlavně, ať je kam hlavu složit a ať je dobrá nálada. Týden byl náročný, únava je znát. Tak rychle sbalit přepravní boxy, granule, pamlsky, hračky, misky, vodítka, obojky...a to naše nejcennější...naše bestie. Tedy nutno dodat, naše štěňátka....už dlouho, dlouho jsme se těšili na tento víkend jako malé děti na prázdniny. Taková ta nezkrotná touha potlačit čas a zjistit, co se stane ve chvíli, kdy se dveře tajemné komnaty otevřou...cesta utíká pomalu, jedeme někam, nevíme kam, mapu jsme zapomněli doma....tak to tedy začíná dobře....ještě, že žijeme ve světě komunikací. Mobil, náš zachránce, vytáčí číslo naší kamarádky Martiny, která na nás již čeká na místě. Připadáte si provinile, neboť v našem věku bychom měli vědět, že bez mapy se necestuje, když nemáme navigaci a že třeba mapa z internetu není to pravé ořechové. Pochmurnou náladu zvedne veselý hlásek Martiny, který trpělivě vysvětluje kudy tudy cestička. Zkrátka, to je podaná ruka v pravou chvíli. Díky Martině přijíždíme právě včas, netrpělivě projíždíme polní cestou k místu, které nám má otevřít obzor do nových dimenzí...Hotel Horník, Tři studně. Krásná krajina, úžasná údolíčka a kopečky, lesy a rybníček, zkrátka idylka. Vjíždíme do areálu tohoto skrytého hotelu, kde se to už hemží spoustou rozběhaných lidiček, kteří staví stany, mazlí se svými pejsky - bestiemi a vesele zdraví jeden druhého. Ahoj...dobrý večer...nazdar...úsměv, nálada výborná. Že by nebyl ani ten pátek, který byl běžným pátkem plným shonu, pátečního nakupování, ruchu města, únavy a touhy po víkendu? Že bychom se místo v prostoru posunuli v čase? Ahoj, ahoj...jsme tady...nazdar Vanesko, ahoj Matinko, úsměv, přátelské objetí, opravdu jiný svět...Tak jdeme na to....Málokdo z návštěvníků si všímá skupiny lidí, která pobíhá sem a tam a snáší na hromadu plachty, tyče, stoly, židle a další materiál a připravuje areál k tomu, k čemu se chystá už celý rok. A už v tom jedem....tma schovává krajinu pod svá křídla, a místo pátku u televize, kdy pomalu zavíráte oči, sedíte u stolu, pijete svou krásně vychlazenou kofolu a pozorujete lidi. Pro vás v tu chvíli neznámé lidi, kteří vodí své bestie na vodítku sem a tam a vesele se smějí. Ahoj...jsem Lenka, ahoj jsem Stáňa....a najednou nás sedí kolem stolu daleko více a vedeme řeči o těch našich bestiích....je noc a jdeme spát s pocitem očekávání následujícího dne...

Je sobota ráno. Všude klid, jen občas zaštěká pes. Mrholí...ze stanu přichází pro nás zcela neznámí lidé...mladí lidé...možná o dvacet let mladší...tiše na sebe koukáme, stavíme stany, upravujeme areál a přípravy vrcholí...osm hodin...leje jako z konve...vše je připraveno....chvíle napětí....Přijdou, nepřijdou? Monika, Denisa, všechny se snaží, aby bylo vše připraveno, aby jsme se všichni cítili co nejlépe. Přichází první návštěvník. Nesmělým hlasem se zeptá, zda může zaregistrovat svou bestii na výstavu. Zvedám svůj zrak od papírů a vidím dívenku, štíhlé postavy, zmrzlou, zmoklou, ale tak nějak zvláště nabitou pozitivní energií. Tak tohle je majtelka bestie? No, to uvidíme. Leje jako z konve, účastníci i návštěvníci výstavy pomalu přichází. Minuty ubíhají. Leje stále více. Čím více leje, tím více lidí se kupí u stánku. Já bych chtěl, prosím,zaregistrovat psa na Weight pulling, mohu? A já na tříkolku! A já.....EBS začíná! ....že by snad i matka příroda pochopila, o co těm všem tady jde? Déšť ustává....pochmurnou oblohu oslní veselý hlas ředitele výstavy a show může začít....Ta moje malá bestie na mne čeká v přepravním boxu, takže rychle pro ni, číslo na hruď a hurá do výstavního kruhu. Sakra, co tady dělám? Prcek je prcek, jasně, že pro mne ten nejúžasnější, nejhezčí a nejvoňavější uzlíček, který tady je...no nic. Dali jsme se na to, musíme bojovat. Tak pojď, poběž, ukážeme jim, že jsme malí, ale šikovní. Zoubky, chůze, reakce. Rozhodčí zkušeným okem sleduje mého prcka. Lidé se usmívají. Je nejmenší...ale věřte, že o co je menší, o to větší je bestie. Takže se snažíme, nedáme jim výhru zadarmo, ne? Kdo z nás má větší obavy, aby to tomu druhému nepokazil? Hledám ve svém svědomí odpověď. A je to tady! Hurá, hurá...už mi není tolik, kolik mi vlastně je, poskakuju jak malá holka, on se mu líbí! Líbí se mu! Já to říkala, že je kouzelnej! Víte, on přece je opravdu, ale i ti druzí jsou kouzelní, krásní a nádherní, ale my měli to štěstí, že jsme zrovna dokázali prodat to, co v tom malém tělíčku plném očekávání a touhy po poznání je. Jedna, druhá, třetí kategorie. Pejskové, fenky....začínají sportovní soutěže....bestie i jejich páníčci dělají co můžou. A najednou po tom celém dni kolem už nejde holohlavej chlap s tetováním na ruce a ženská v kožených kalhotech, ale najednou jde okolo Roman, Zdeněk, Pavel, Evča, Lenka, Stáňa, Miško, Mára, Tomáš....najednou to nejsou bezejmenné bestie, ale bestie se jménem. Co mě na nich tak fascinuje? Artur, Chester, Aira, Trinity, Vita, Ricci, Mercedes, nezkrotná Ája, sestřička naší Gwen Ginevra, sestřička Tori krásná Mysti, Ruby....hodiny letí...sluníčko se usmálo, tváře se jasní, potlesk, smích...Malá Vaneska vede naší malou bestii na Junior handling, pusinku má od ucha k uchu, tak nevím, zda proto, že je se svou úžasnou maminkou a naší úžasnou bestií nebo zkrátka proto, že je šťastná. Nepatřím k těm, kteří pláčou po první ráně a nepatřím k těm, kteří se vzdávají, ale srdce mi jihne v okamžiku, kdy vidím tu nevinnou andělskou tvář vést tuto bestii a smát se. A ať je to Vaneska, Tína, Adélka nebo Sabinka, proč jsou ta dítka tak šťastná? Tolik a ještě mnoho dalších otázek se mi honí hlavou. Je sobota večer, areálem zní hudba, smích a štěkot bestií. Weight pulling právě začal. Řev, štěkot, uznání, potlesk….750 kg, 1050 kg, 2000 kg…kam až půjde bestie ve svém snažení? Kam až půjde páníček ve svém usilovném povzbuzování? ….Usínám znavená, má bestie mi funí do spacáku a já jsem šťastná. Až se probudím, řeknu Vám proč...

Jsem vzhůru. Všichni ještě spí. Jen ta má bestie se směje a tulí se. Myslím si, že je šťastná. Den začíná. Vyvenčit naše dvě bestie, nakrmit, polaskat, a už utíkáme pro další bestie, které čekají, až je něžná lidská ruka pohladí a vyvede ven.....je devět ráno. Pár správnejch chlapů sundává kalhoty a vydává se vstříct studené vodě a bojovat o titul svých bestií Iron dog. Přece mu to nemůžu udělat! Běžím to pro něj! Ten pes je zkrátka dobrej! Nenechám ho tady sedět! A už se vrhá do ledové vody pán, kterého byste si těžko v běžném životě všimli. Pán, který fyzicky dře celý týden, pečuje o svou rodinu a věnuje svůj čas své bestii. Pán, kterého od této chvíle obdivuji. Druhé kolo výstavy. Další snažení, další šťastné oči. Wall climbing – nová disciplína. Kdo z nich bude nejlepší? Kdo z nich vydá ze sebe úplně všechno? Kdo víc je zklamán neúspěchem, bestie či páníček? Je spousta otázek a je jen málo pravdivých odpovědí. A já mohu jen říct, jak to vidím já.

Chcete-li najít nevšední zážitek, zkuste zajet příště na EBS. Věřte, že se nudit nebudete, věřte, že vám výkony bestií i páníčků vženou adrenalin do žil. Nevšední zážitek, který vám otevře oči. Souhra nervů, vášně, oddanosti, síly, energie, vytrvalosti, touhy po vítězství. Kdo z nás to chce více, bestie nebo my, lidé? Kdo z nás má větší vůli? Kdo z nás má větší touhu? Sport, psi, nadšení, obdiv. I to je EBS. Krása, elegance, soulad, inteligence, psi, i to je EBS. Zapálení lidé se stejným cílem, milující svá zvířata, i to je EBS. Šťastné oči dětí objímající cizí bestie a tahající je za uši, i to je EBS. Láska na každém kroku, v každém objetí, v každém doteku, i to je EBS. Slzy v očích při vzpomínkách, i to je EBS. Kdo chce poznat vůli, oddanost a bezmezné přátelství, důvěru a lásku mezi člověkem a psem, ať navštíví EBS. Nehledejte výstavu načesaných a navoněných pejsků s mašličkou na čele, nehledejte nic, co znáte z běžných výstav. Krása našich bestií je jako krása koní. Krása, při níž se vám tají dech. Ne ne, nezapomínám na lidi. Chcete-li poznat právě ty lidi, kterých si na ulici běžně nevšimnete, chcete-li uvěřit, že ten potetovaný, vyrýsovaný borec není žádný grázl, ale milující otec rodiny, že ten další plešatý s náušnicí v uchu není žádné individum, ale inteligentní fajn chlap s rodinou, že ten další tichý pán, který stojí v koutě má v těle jiskru stejnou jako jeho bestie, přijeďte na EBS. Protože pravé přátelství nenaleznete tam, kde není láska, vůle, oddanost, důvěra. Pravé přátelství naleznete tam, kde stačí podání ruky, pevný stisk a důvěra. Přijeďte a pochopíte, že každý jsme jiný, ale i mezi námi si dokážete najít své přátele, o kterých jste ani nevěděli. Přátele, které potkáte v okamžiku, kdy ani nevěříte, že byste potkali někoho, kdo vám podá ruku a nabídne vám přátelství. Pevný stisk ruky a pohled do očí vás utvrdí v tom, že i dnes ještě jsou lidé, kteří vědí, co je svědomí, čest, přátelství. Chcete-li najít to, co jste dlouho hledali, hledejte tam, kde je láska mezi lidmi zcela běžná, kde je jí tolik, že můžete věnovat i takovému stvoření, které běžně nazýváte bestií. A já vám dnes zcela odpovědně mohu říct, že až teď vstanu od stolu, půjdu ke své bestii, obejmu ji, zavřu oči a budu poslouchat, jak jí bije srdce. Srdce, ze všech srdcí největší. Srdce, ze všech srdcí nejvěrnější, srdce ze všech srdcí nejstatečnější. Bestie, která pro vás půjde na kraj světa, bestie, která pro vás život položí, bestie, která je nejšťastnější ve vašem objetí, bestie, která bez vás je ztracena, bestie, která vám změní život…..láska, oddanost, věrnost. Pes, nejlepší přítel člověka. Bestie není jen nejlepší přítel, bestie je váš život. Kus vašeho svědomí, kus vašeho já. To, co lidé ztrácí, to naleznete u bestií. Přítel z přátel nejvěrnější. Ten, který nezávidí, ten, který vás nepodrazí, ten, který vám bude krýt záda. Přítel, který bude milovat vás i vaše blízké, vaše přátele a ještě mnohem víc, než my lidé dokážeme pochopit. Přátelé, pohleďte do těch očí, zapomeňte na zuby, obejměte tu hruď, ve které bije srdce z nejvěrnějších. Dámy a pánové, dovolte mi, abych Vám představila svou bestii…..AMERICKÝ PITBULTERIÉR….

Za toto krásné poznání, za úžasný víkend a ještě daleko víc, za podanou ruku, pevný stisk a projevenou důvěru patří poděkování Radku a Monice. Díky za Váš čas a obětavost. Díky za to, že jste nám ukázali cestu, po které jít. A i když mám doma svou bestii již více než deset let, dnes vím, že mé srdce i srdce mé drahé polovičky je daleko větší než pro jedinou z nich. Díky za to, že svět stvořil bestie. Díky Vám dvěma za to, že jste a že se pokoušíte ukázat světu pravou tvář našich bestií…. Díky za to, že se snažíte světu říct, že bestie zřejmě chodí mezi námi, ale určitě to není Americký pitbulteriér. Je čas říci, že to, co jiní nazývají bestií, my nazýváme hrdě přítelem nejvěrnějším…….A vy ostatní, zamyslete se nad tím, co by si asi pomyslel tento pes, kdyby to dokázal, o nás, o lidech?.......... Naučili jsme se soudit podle očí, podle sluchu, podle předsudků, ale je čas se poklonit a skromně říct: „Chtěl bych také umět soudit srdcem…..“.

S úctou

Eva a Petr